Chodím na tyto naše stránky hrozně rád. vždycky si připomenu, že čas je tak relativní. Je to nedávno, co jsme si na Pilčáku říkali, co bude, až nám bude padesát...jestli ještě budeme jezdit, jestli budeme mít nějaký ženy a dokonce možná i děti!!! No a je to tady, ani to nebolelo, jen někdy trochu, někdy trochu víc a člověk se ani nenaděje a už se to láme. Yedovce je 100, vlastně 101, jako dalmatinů. Nechci bilancovat ani být patetický, je to prostě fakt. Co je ale důležité, je skutečnost, že Chýše stále JE. Ale samotná existence Chýše důležitá není. Hlavní je to, že pořád, i když ve velkých, a čím dál větších, časových prodlevách se pánové Brambůrek a Vajíčko sejdou a zase se vrátí o těch několik (desítek) let zpátky na ten Pilčák, kde to všechno začalo. Jsem rád, že to tak je, jsem rád, že mám pana Vajíčka a že ta druhá stofka, která je před námi nebude o nic horší než ta užitá. 

Měli jsme se sejít první týden v březenci. Bohužel není nám tohoto setkání ze zdravotních důvodů dopřáno. Hlavně, aby bylo malýmu Fredíčkovi brzo dobře. Sosák počká a Chýše taky, ta nikam nespěchá.... 

ještě jedna už dříve zmiňovaná věc....Pan Vajíčko by mohl jít k nám do firmy a dělali bychom zase aspoň částečně spolu. Nechci to zakřiknout. Moc bych si to přál.

P.B.