Jdi na obsah Jdi na menu
 


aktualizace fotoalba a příjemné překvapení

19. 10. 2010

Konečně se mi povedlo zprovoznit FTP přístup na Yedowku, takže nemusím smolit fotky po jedný, ale pěkně si je pošlu najednou a není to takovej vopruz. Nuže - konečně jsou k vidění fotky z Osečné a Křižan, focené lehce roztřesenou rukou dědy Tomáše, ale vzhledem k tomu, že to fotil asi na desetinu z ruky, tak to je v podstatě krásně ostré :-), Ale musím sem napsat jednu událost, která je z říše utopie a stala se mi v minulých dnech, vlastně od pátku do pondělí.

Už na vandru na českolipsko mě zlobil foťák a fotky nestály za nic. Pak se mi, nevím proč, zdálo, že se to nějak spravilo samo (což se nestává zpravidla nikdy) a vzal jsem ho sebou i na velkej vandr. Obrázky stojej za ještě větší prd než na jaře. Vzhledem k tomu, že náš malej foťák je čtyřmegapikslovej a asi pět let starej, usoudil jsem, že oprava bude pravděpodobně dražší, než celej novej přístroj. Už jsem hledal i na internetu něco výhodnýho.....ale přece jen mi to nedalo a řekl jsem si: "Za zeptání nic nedáš" a vyrazil do AWH - autorizovanýho značkovýho servisu Canon na Vinohradský třídě. Když už, tak se vší parádou. Vytáhnul jsem foťák z pouzdra a ukázal ho chlapíkovi za pultem. Podíval se jen tak z dálky a hned mi říká - "Hm, to je jasný, neostří to, bílá je dofialova a obrázky rozpixlovaný, to je na výměnu cécédéčka nebo objektivu". Trochu mě polilo horko, jenže chlap pokračoval dál. "Je to chyba, která se u tadytěch starejch modelů vyskytuje a výrobce uznává, že se jedná o jeho chybu, takže oprava je ZADARMO, neplatíte nic.", a na předávací lístek vykroužil nádhernou nulu. Zavřel jsem pusu, už pár vteřin téměř dokořán otevřenou, a jen jsem se zeptal, kdy to bude hotový. "No na internetu si najdete stránky, tam zadáte číslo zakázky a asi za týden se podívejte, jak na tom jsme." Nedalo mi to a podíval jsem se už v pondělí. Zakázka byla připravená k vyzvednutí! Připadal jsem si, že nejsem v Čechách a že jsem se octl v nějakém jiném století. Zajel jsem si pro opravenou krabičku, ještě na cestě zpátky jem kroutil hlavou a přiblble se usmíval, nemohl jsem tomu uvěřit a čekal jsem každou chvíli budík. Ale byla to realita. Je hrozně príma zjistit, že "TO" ještě pořád funguje. O to víc v civilním životě a ne jenom na vandru.

 

Pan Brambůrek