Ne, titulek není výkřik Dany Drábové při spuštění Temelína. Je to - tendle měsíc, jasná páka.

Co se po prázdninách s Chüží děje?

Především, jak už výzdoba titulní strany napovídá, se Chüže stala klubem fotrů, ať se jí to líbí, nebo ne. Věk, pokrok a epidemii nezastavíš. Pan Brambůrek okouší, co to znamená probdělá noc a spánkovej deficit. Ale je statečněj a Toníček je stále naživu.

Od 7. do 9. jsme se zavrtěli v naší rodné Vratislavi, což jsme náležitě oslavili v Guinessu, až nám druhej den nebylo volno, což opět dokládá velkou míru zfotrovatění a že už to nebude, jako zamlada.

A hned v pátek 9.9. večer jsme měli tu čest se rozloučit s létem při kytarách, jak naši předem domluvenou akci pojmenoval - Pepa Bečka, dřívější okupant hospody Sokol Trója, po vysídlení novopečenej majitel hospody NoName v Semicích, což je roztomilá vesnička od Práglu směrem do Houskového Knedlíku (HK). Večet se poved - jako obvykle: stůl šedesátníků pařil, tančil, zpíval, pil, veselil se a dělal brajgl, zatímco stůl mladejch maximálně kejval nohama, ale jinak žádná aktivita, nýbrž pasivita. Já nevim, proč se dneska mladý neuměj zabavit, když jsou v tlupě. Asi v půl jedný se končilo, v nejlepším; a už máme objednávku na hraní při oslavě narozenin jednoho z členů Sixties. Tím se nám možnosti, hlavně časový, pro září vyčerpávají a co bude v říjnu? Kdopak ví! V říjnu si lehneme do rakví.

P.V. a F.G. (závěr).