Uf.

Za náma je víkend jak vystřiženej z manuálu pro začínající muzikanty, heslo "Hudební soustředění."

Vládis měl oslavu až v sobotu, ale to nám nebránilo se sejít už v pátek, abysme využili propustku do světa, udělenou našima drahejma polovičkama.

Jenže páteční odpoledne znamená provoz a provoz znamená bouračky a bouračky znamenaj zdržení, proto jel Brambůrek na po D1 přes Brno, ale potupně přes Hradec na Olomouc, Vítkův a Podhradí. Zatímco já to měl na dvě hodinky, on se pařil přes pět!!

Výsledkem bylo setkání v Podhradí někdy v 19:30, teda celkem pozdě.

Objali jsme se, zalomili palce a rovnou si řekli, že máme hlad jak prase, ale nechceme do podhradský hospody u řeky, protože tam budeme druhej den slavit.

Podle mapy je kousíček nad Podhradím odbočka na zříceninu, u ní parkoviště a na parkovišti občerstvení, který (jak tvrdila mapa) je otevřený.

"Tak pojďme tam a uvidíme, kdyžtak to jistí hospoda v Radkově," shodli jsme se, hodili bágly a kytary na záda a hurá do kopce. Nejlíp se šlo Olivě, když má čtyry nohy, žádnej baťoh a nemá nadváhu.

Naštěstí to bylo necelý dva kilometry a vyběhli jsme z lesa na parkoviště hned u občerstvení, který MĚLO otevřeno, u stolů seděla nějaká společnost lidí a vypadalo to dobře.

Pivo, sekaná v housce (teda MEGA sekaná v MEGA housce) a bylo moc pěkně. Pustil jsem se do výměny strun a najednou Brambůrkovi zvoní telefon - Vládis. "No jasně, kousek pod Radkovem, jo, u toho občerstvení, no uvidíš, tak se kdyžtak zastav."

No a zastavil se, čímž jsme naladili a pustili se do hraní, takovýho toho našeho, že stůl se společností víc zpíval než se bavil.

Ani Vládisovi se nechtělo domů, ale musel - no hodně pozdě a po takový panákovy smršti.

Majitelé občerstvení nás nechali přespat tam, a tak jsme spali, a spali, a dobře se nám to spalo.

V sobotu ráno už měl tlačily záda z nepohodlný lavičky, tak jsem střídavě byl vzhůru a podřimoval, až příjel Marek, majitel občerstvení, udělal nám kafe, my k tomu dopili zbytky piva a bylo zase dobře, že jsme se i pustili do hraní.

Ovšem jako správný trempíci jsme hráli Depešáky, Eurythmic, Frankie Goes to Hollywood a podobný anglický drtě, za který jsme si vysloužili uznalej potlesk i od Marka, dokonce jsme se pouštěli i na tak tenký ledy, jako Posmrtné zkušenosti; samozřejmě nechybělo ani něco z But. Pak jsme se šli podívat na zříceninu, pokecali se správnou babi, která tam byla na výletě s dcerou, ochutnali čerstvě vyuzený maso a protože Vláďa už byl v Podhradí u hospody, šli jsme dolu.

Klasický přivítání, pokec a už přišel Doktor. Vařil se guláš, pivo naražený, počasí výborný.

No těžko popisovat oslavu. Bylo to fajn, sešlo se kupodivu dost lidí, který - neméně kupodivu - uvítali hraní a bylo to dobrý. Chvílema jsem hrál na kytaru, chvílema bušil do cajonu, ale nakonec kytara vyhrála a k rajonu si sednul takovej maník, kterej hrál dva údery levá ruka, dva údery pravá ruka. Mezi hostama byla černovlasá žena, která dobře zpívala a měla syna, kterej si chytil kytaru a celkem pěkně hrál, do čehož jsme s Brambůrkem mohutně pomáhali, aby mladej nabral nějaký sebevědomí.

Vládis měl mezi pozvanejma taky svýho syna, už vlastně dospělýho chlapa; a nějakýho zvláštního maníka, kterej přijel v autě s polskejma poznávacíma značkami. Tenhle zvláštní maník se celkem dost připil a začal rejpat do všech kolem - a s Vláďovým synem si pak ukazovali nějaký opilecký chvaty jakože bojovýho umění. To by pořád ještě šlo, ale nakonec už byl ten týpek tak opilej a jeho kecy tak nesnesitelný, že ho Vláďa slušně, ale rozhodně poslal pryč. Což by bylo celkem normální, kdyby týpek nesebral flašku, nesed do auta a začal couvat do kopečka na hlavní í silnici a v cestě mu nestálo auto pana Brambůrka. Došlo k ťukanci, týpek svoje auto nakonec otočil a vyrazil pryč, což ovšem trvalo a mezitím někdo zavolal policajty, takže nakonec jsme z kopců nad Podhradí slyšeli vytúrovanej motor týpkovýho auta a do toho viděli červenomodrý světla policajtů.

No nakonec ho chytili, mezitím dopraváci zdokumentovali poškození Brambůrkovýho auta, pak všechno utichlo a my všichni skončili, protože jednak už jsme měli dost, druhak už bylo pozdě. Vláďa, Doktor, Brambůrek a já s Olivou jsme šli do nedaleký chatky tý černovlásky přespat. Černovláska, Doktor a Vláďa ještě seděli venku, ale my s Brambůrkem jsme zavřeli v chatce oči.

No a v neděli ráno vstát, sbalit, rozloučit se, přejít od chatky k hospodě, za světla zkontrolovat ťukanec na Brambůrkovo autě, ještě trochu pokecat a hurá za volanty a domu.

INTENZIVNÍ to bylo a nebejt toho imbecila, akce by se obešla bez jakéhokoliv škrábance.

p.V.