Vičiz
Vičiz alébrž čarodějnice. Neplést s bičiz - taky uměj čarovat, ale jinak.
Letos (a taky příští jár, ale to zatím tak nehoří) vyšly vičiz jako bičiz - totiž na sobotu, takže v pátek jsme ještě v potu tváře mydlili klávesnice a v pět odpo - už sbalený a připravený - hurá do Ředkovce. Jenže na D1 festovní kolona, což se ale dalo čekat; tak jsme to zkusili jinudy, a tam taky kolona....prostě a jasně: cesta do Ředkovce trvala dvě hodiny místo jedný.
Posádka ve složení pan Vajíčko, pan Brambůrek, paní Vajíčková, paní Brambůrková a malé Vajíčko dorazila jako poslední. Ale bylo ještě světlo i teplo, takže pivo a relax a pohoda; Honza von Ředkovec vytáh traktůrek a jelo se pro dřevo, abysme ho mohli prudce okysličovat a vopíct si buřtíka. Seděli jsme asi do tří ráno, super.
Sobotěnka, ačkoliv všechny rosničky celej tejden zvedaly prstíky, že bude lejt, překvapila absencí deště - ani kapka, takže plánovanej pozemní útok na Lipnici společně s návštěvou blízkýho lomu dopadl skvěle. I do věčně narvaný lipnický hospody jsme se dostali a najedli se a napili. Večer podle očekávání dorazil zlatej hřeb Vašek Prasák společně se ženou Danou; Vašek ukutil maso jako dort a Daniný dorty byly vážně maso. A když se setmělo a děti konečně zavřeli oči po pohádce o Chloroformu, Yedowka ve složení kytara-basa (později kytara-kytara) oblažila slechy přísedících nějakou tou produkcí (tentokrát zcela netradiční repertoár, složenej z věcí, o kterejch jsme ani nevěděli, že umíme). A v půl pátý na kutě.
Takže 2. ročník Vičiz potvrdil, že jsme založili dobrou tradici s dobrejma lidma. Tak hlavně, abysme vydrželi - ale všichni mocně kejvali řepama, že jo a že určitě.
Seznam účastníků:
Rodina Brambůrkova (1+1+0)
Rodina Vajíčkova (1+1+1)
Rodina Šenkyova (1+1+1)
Rodina Frajviligova (1+1+1+1 - ta poslední jednička je Davídek, výborný miminko)
Rodina Mámošova (1+1+1+1) - pouze do soboty.
p. V.