Tak je už září, čtvrtýho k tomu.

Nějak to letos pádí. Kdo ukrad duben? Kde je březen? Nu což. Pozitivně se na to dívej, soudruhu: tenhle rok je tak nějak vypečenej ze všech stran jako posvícenská husa, že už snad bude lepší, ať si to dokroutí a doufám, DOUFÁM, že patnáctka bude zajímavější, alespoň, co se akciček a vandříčků týká.

Proč? Ponivač - jak už jsem sem psal - pan Brambůrek oslaví dvacátý narozeniny v neuvěřitelný dvacátý repríze a to už je setsakra důvod na bezvědomí. A hned v zápěstí po něm, vlastně dva tejdny, oslaví Yedowka svoje dvacetiny.

A to by se nemělo ignorovat.

Letos při setkáních padaly takový návrhy, že bysme se měli co dva-tři měsíce potkat, třeba na vandříku, nebo jen tak, a oprášit kytary, hrdla a přátelství. Plán je to moc pěkněj, teoreticky určitě ano, tak hurá do praxe s tím.

První víkend v září měl bejt víkenďáček, jako náhrada za neuskutečněnej velkej vandr, ale sešlo z toho. Taxem zvědavej, kdy zase uvidím brambůrčí face.

Ale jak praví zkušenost z vandrů - někdy je lepší nechat úřadovat paní Náhodu, a něco se vyvrbí tak, že se řepa může ukroutit.

Děti, hurá do školy, potvory jedny.

Rodiče, pevný nervy.

Yedowko, slez se.

Pane Brambůrku, dopiš vandr (když už jsem v tom rozdávání úkolů).

Pěknej podzim, alespoň zatím ten meteorologickej!

p. V.