Od posledního příspěfku se stalo toto:

   Absolvoval jsem netradičně bez pana Brambůrka zpívání osečenských bardů a bardějek v kostele Světlá pod Ještědem; bylo to krásný vystoupení, potěcha pro uši, balzám na nervy. Formu jsme s mojí lepčí polovicí Aďkou a dědou Tomášem naladili den předtím v Chlívku - už zrekonstruovaným, s novou sníženou podlahou a s menším, nicméně furt patrným smradem předchozích nájemníků. Po vystoupení fkostele - kde jsem se snažil pomoct Radkovi s jeho věčně se rozlaďující kytarou; prkno jsem naladil a v průběhu koncertu mu jí jako jeho technik předal a když Radek nakápoval, zjistili jsme všichni, že ta mrcha dřevěná s kápem neladí vůbec, takže vysoký vybrnkávaný tóny zněly jako když koza rodí - jsme se přesunuli do Lázní Kundratice a tam večer završili pěknějma písněma a pivkem. Současně byla domluvena spolupráce na další zpívání fkostele, tentokrát už osečenským - dáme tam blok svejch a pak dokopy zaplejeme If I had a hammer a dokonce Hallelujah od Leoparda Cohena.

   Pak jsme už oba navštívili Wroclaw - a byl z toho mazec mocny: jeden večer s pankáčem a jeho dvěma bodyguardkama na náměstí, další večer v klubu Daytona (kdysi neobejvatelná sračka, tentokrát klub plnej milejch lidiček), další večer s Coffee Break, který byly opravdu rádi, že nás viděj....prostě to bylo dobrý.

   A pak Tatry.

   Jednak byla zima. Pršelo a ve vyšších polohách byl sníh. Ještě že jsem měl dvě větrovky, protože pan Brambůrek si jí nechal doma. Přechod Belianek byl fajn, až na metr a půl sněhový nadílky a krutej déšť cestou na Brnčálku. Brnčálka OK, ale zima byla....tak druhej den pěkně pro auto z5 do Ždiaru a přesunout se na Štrbský pleso a z něj na Zámku, když už jsme měli rezervaci. To bylo fajn, a druhej den ráno bylo hezky, tak jsme se vydali na Térynku - ale s výbavou jen tak nalehko jsme se dostali pod zip do sněhu a do mlhy, tak jsme to otočili a na Zámce nás přepad sníh s deštěm, kterej se změnil na déšť a pak to přestalo - ale až za dlouho. Další den jenom na Popradský, další den byl pracovní, další den tak lilo a byla mlha, že jsme jeli do Popradu a večer se vysaunili a v pátek že půjdeme na tůru - sice jsme jí dali (a byl to mazec!), ale cestou jsem tak blbě upad, že teď sedím doma a mám levou nohu komplet v gypsu, protože jsem si utrh koleno a patří mi to, nemám letět po cestě jak blbej a mám koukat pod nohy.

   Takže na zranění vedou Tatry nad Chüží 2:0 a asi jim to už nenandáme, protože to jsou hory zrádný a maj to vychytaný. Počasí stálo za prd a že budeme v září dupat sněhem, nás nenapadlo ani ve snu. Za 14 dní jedeme teda do kostela v Osečný a pánbůh se mi bude smát, až se sádrou budu brnkat tklivý melodie.

Bacha na ťapky, lidičky. Pan Vajíčko.