Končí jeden z nejvyzpytatelnějších roků v mým životě (naštěstí u pana Brambůrka se to asi nedá tvrdit - a pokud jo, tak věřím, že jen v pozitivním slova smyslu).

Vyměnil jsem prakticky všechno, co se dá: bydliště, ženu, v podstatě práci (reálně jen pracovní pozici, ale je to na míle daleko tomu, co jsem dělal předtím)...a to všechno v průběhu jednoho roku (a to sem, bohužel záměrně, nepíšu ještě další, ale pro mě podstatný drobnosti).

Pan Brambůrek primárně dostavěl dům a dokončil zahradu, plus se mu k tomu narodila dcera, což ovšem je i tak dost podstatná změna.

Podtrženo sečteno: poslední rok desetiletí byl naprosto šílenej a nabitej změnama.

Yedowka se dostala na vandr jen relativně málo - na víkenďák za Vláďou a pak na velkej v létě. Na podzim nebylo nic, ale to především zavinilo vytížení - ať už osobní, nebo pracovní. Dokonce jsme byli dohodnutý na víkenďák za účasti mýho Adama, ale nakonec i z toho sešlo. A díky mě se nekonal ani Tour de Kubek, protože jsem měl zrovna na víkend děti a nedal se dohodnout náhradní termín. Ach jo.

Ale v roce 2020 se chystá:

Dvacátý narozeniny pana Brambůrka v neskutečný dvacátý pátý repríze - a hned o 17 dní dvacátý pátý narozky Yedowky, takže už teď tuším, že bychom to mohli spojit a oslavit nějakou FAKT velkou věcí. No a starat se o víkenďáky, resp. aspoň o hrací návštevy a podobně. Letos jsme se viděli celkem málo, tak bychom to v roce 2020 měli dohnat.

No a já jdu do ulic. Jdu slavit Silvestra a dost možná si i zahrát, pro pár známejch a tlupu dalších lidí, o kterých nic nevím. Ale jak už to tak s hraním bejvá: to, jak se to bude líbit lidem, záleží na mě. A o tom je vlastně život: záleží na mě. Na nás.

A v případě Yedowky na mě a panu Brambůrkovi.

P. F. 2020, lidičky.

p. V.