Milá Yedowko,

   k dnešním narozeninám bych Ti chtěl popřát spoustu věcí...ale nejsem si úplně jistej, co by to mělo bejt úplně nejvíc.

---- Na tomhle místě bylo povídání, napsaný v hnutí mysli. To mám poslední dobou nějak často a protože je s tím potřeba něco dělat, text jsem smazal a píšu něco jinýho, víc oslavnýho a míň hnuťomyselnýho. ---

Asi úplně nejvíc je - voblíknout hadry, na záda hodit usárnu nebo nějakej jinej tahací nástroj a vyrazit, nechat se unášet osudem, bejt nikde a všude, poznat krásný a netušený kouty Čech a když se to povede, vytáhnout někde kytary a vytvořit karneval v Riu, zakončenej kamarádstvím, jako se to stalo třeba v Osečný, Brlohu... a takovejch míst by bylo víc.

Takže to Ti, Yedowko, přeju. Vandry a kamarádství. Bez obojího bys nebyla to, co jsi, nebo co jsi alespoň byla; a pokud jsi to byla, tak ať to pořád jsi, a pokud to pořád jsi, tak at taková jsi i dál.

Yedowko, užij si svejch sedmnáct. Nebyl to blbej věk, když tak vzpomínám. :o)

p.V.