Jak ten čas letí....

Je zase léto, prázdniny, volno a vedro, to znamená ten správnej koktejl ingrediencí pro děti, puboše a učitele, protože nikdo jinej prázdniny nemá.

Poslení příspěvek je z konce května, takže červen prosvištěl nepovšimnutej. A pravda je, že se - co se Chüže týče, tak se nic nedělo. Pan Brambůrek finišuje dům, stěhoval se s fírmou a je zavalenej prací. Já skoro to samý.

Usilovně se snažím, netěšit se na začátek srpna, kdy by se snad po dvou letech mohl povést vícedenní, možná i desetidenní vandr. Ale to je ve hvězdách, záleží to na tolika faktorech, že jestli se něco uskuteční, bude to zázrak.

Jak se střídají dny, střídají se i veselý a smutný události. Ta opravdu smutná je, že na svůj poslední vandr si sbalil a vyrazil Ivan Soldán, tchán pana Brambůrka. Veselej, upovídanej  chlap, tremp do morku kostí, hráč na kytaru, banjo, znalec starejch trempskejch písniček, velkej milovník života a společnosti. Až krutá nemoc ho zlomila do stínu. Teď už sedí s kamarádama u věčnýho ohně a určitě jim vypráví příhody, jak to uměl jenom on - a přitom ladí nástroj, na kterej už brzo začne hrát.

Ahoj, Ivane, budeme na Tebe vzpomínat.

A co ještě my tady na zemi? Snažím se dotáhnout popis posledního vandříku do Brandejsa a hodit ho sem na stránky. Až ta radostná chvíle nastane, určitě budu informovat těch několik věrnejch čitatelů. Kolikpak vás, kamarádi, ještě vůbec je?

Takže, lidičky, ať už pojedete kamkoliv nebo budete doma: krásný léto a pokud to jde, tak neseďte doma. Svět kolem nás blbne na kvadrát a obracá sa v prdel, tak pojďme ven, dokud to jde. Nemusí to bejt daleko, stačí jen do nejbližšího lesa, posadit se do trávy, dejchat vůni rozpálenýho jehličí, dívat se na jednoduchou krásu a myslet na dobrý věci.

Ahoj, p. V.