Cesta k hraní je trnitá
Sedím si ve vlaku, kterej mě veze, teda snaží se dovézt, do Prahy, kde mě nabere pan Brambůrek a už to pofrčíme směr Neratovice, hospoda U Zelený sedmy, teda k místu dnešního AjnKeslBuntes. Dirigentem bude Pepíno Bečka.
Máme jenom třicet pět minut sekyru a zrovna se pomalu šineme z Holo Móce, teda východiska trasy posledního víkenďáčku do Hluboček.
Pán v ampliónu se zrovna hluboce omlouvá ve světovým jazyce, že vlak z důvodu gastroenteritidy hnacího ústrojí a pokračující spongioformní encefalopatie mašinfíry si dělá na trati co chce, a tak budete rádi, lidičkové, když to do Práglu dotáhneme.
Už se těšim na Brambůrka, pardála starýho, a jak to dneska rozbalíme. Poloha hospůdky nevěští nic dobrýho, ale možná přijde i kouzelník.
p. V.