Bylo, jest a budiž
Jo,jo...omlouváme se Vám, pravidlení čtenáři Yedowky (je jich jen pár, ale prej jsou), že zase váznou aktualizace a zprávy.
Tak to rychle dohnat:
Hraní v Semicích, o kterým byl poslední článek tady, dopadlo dvojako: hraní super. Dlouho jsme nehráli (půl roku) a bylo to znát na naší chuti; takže bez prostojů, s energií a bavilo nás to. Ldi tancovali a snad se dobře bavili. Jen Pepa se opil a pak zmizel bez rozloučení; ostatní nám říkali, že to má blbý s financema a že to nejede tak, jak si představoval, nebo dokonce chtěl.
V dubnu jsme se KONEČNE dostali do 3/4 roce do Wroclawi. Všechno stejný a spousta věcí zase jinejch. Jožin už v hospodě Bernard nedělá, takže ryze česká hospoda je plně polská, Jožin se asi vrátil do Znojma a místo pivu se bude věnovat vínu.
Kluci-kytaristi z Guinessu definitivně zmizeli, takže jejich pěkný a osvěžující vystoupení jsou ta tam. Hlavní zpěvák tý dvojice má vlastní kapelu a hrajou v rockovým klubu Niebo - s jistou dávkou kliky jsme ho viděli in ekšn a musím říct, že když hráli dva, bylo to o moc lepší. Ne vždy je víc opravdu víc a ne vždy je velký zdrátování gút.
Novinkou, fakt příjemnou, je novej podnik "Pijalnia wodki a piva." Asi, jako kdyby na Staromáku vybagrovali roh radnice s orlojem a udělali hospodu Na Růžku s Gambáčem za 18 vočí. První den jsme kolem Pijalnie chodili nevěřícně, dělali si prdel a o dva rohy byla Spíž s Piwem mocnym za 60,- Kč. Ale pak jsme Pijalniju zkusili - je to nonstopáč, mají Warku za 24,- Kč, nekolik druhů vodek a k jídlu sledě v oleji a nejaký jiný rybičky a zapiekanky, všechno v cenách do 8,- zlotejch max, což je asi 48,- Kč.
A dobrý, fajn obsluha, pivo dobrý (za tu cenu), a dokonce jsme byli účastníci taškařice "V půlnoci paňák vodky zadáko."
V hotelu jsme prohloubili frojndšaft s personálem od snídaní - krásná a milá slečna Pavlínka nás vítala jak ztracený syny a paní Jolanta, vždycky maximálně zdravící, nás jedno ráno přezahltila informacema o příbuzenstvu v Americe a o shánění vokenních sítěk proti létavýmu hmyzu a sousedovic psu.
Z Polska jsme se vraceli přes Böhmische Eiche, chaloupku u dědy Tomáše, asi hodinovou návštěvou Chlívku a pozdní večerní vyfolkaci Osečňáků.
Poslední dubnovej víkend patřil - už tradičně - Čárám v Ředkovci" krásný počasí, kopec (9!!!) dětí, pozemní útok na Lipnici a - doufám, že naposledy - můj zbabělej ústup z Ředkáče, protože naše tříměsíční Saška se začala chovat tak, že by nám asi ruply nervíky. Ostatní si to krásně vychutnali až do konce.
No a je květen, to znamená: nejvyššší čas se potkat s Míšou - mezinárodní mistrovství v Agility a dojednat to hraní pro halu lidí (?), na začátku června bysme měli letět do Rumunska a ozdobit svojí přítomností (a možná i produkcí) Razvanovu svatbu, a to už se k nám řítěj prázdniny a DLOUHO očekávanej velkej vandr, pracovně zatím umísťovanej do už několikrát navrhovaný trasy přes Krušný hory. Ale necháme se překvapit, stejně jako ohlašovanou účastí Mámoše. Do tý doby doufám, že nás čeká aspoň nějaký hraní - na Čárách jsme to jeden večer trochu zmáčkli a dobrý to bylo, dobrý. Možná se nám povede domluvit Nokturnö v Osečný, ale uvidíme, koho si budou letos chtít Osečňáci pozvat.
Zatím zdar a sílu, lidičky.
P.V.