Jdi na obsah Jdi na menu
 


A je tu říjen...

14. 10. 2013

Po více než měsíci se konečně dostávám na pár řádek pro chudinu opuštěnou Chüži.

Pěkně popořádku:

Z původně slibovanýho hraní ve Zbuzanech nebylo nic, lidi si prej nepřáli živou muziku, hlupáci; byli jsme ve formě, mohlo to bejt hyper super. Asi to nevyšlo proto, že jsem seděl ve Wroclawi sám, na místech, kde jsem vždycky sedával s panem Brambůrkem, tentokrát mi přišly i minisukně dlouhý, vypasovaný legíny spíš vypasený leguáni a kobietky spíš dupy polskie. A jak jsem drandil do Prahy, už jsem se viděl za mikrákem, vypalujícího s Brambůrkem provařený fláky juchajícím postavám.

Ale protože ze Zbuzan nebylo nic, vyžhavili jsme přes mydlifóny, že Osečňáci jsou kdesi u Frýdlantu, v Bílým Potoce; a že kdybysme přijeli, že by to byla BOMBA. Pročež jsme se sbalili a vyrazili. Večer byl moc fajn, alespoň mě se strašně líbilo, jak se hraní zvrtlo v improvizovanou session, kdy jsme známý věci hráli v netradičních hávech. Dokonce na žádosti o hraní vlastních věcí jsme vyhrabali z paměti cosi našeho, a pan Brambůrek dokonce vytáhnul úplně starý věci. Moc pěkný.

Pak jsme se opět potkali na 1. ročníku tradičního podyimního setkání party z Čarodějnic, tentokrát u Pelhřimova v Lidmani. Ale i když jsme oba dva nástroje měli, tak zcela NETRADIČNĚ jsme je ani nevytáhli!!! Co to, co to? Že by stáří?

No a teď je pan Brambůrek odjetej na jakýsi školení do Holandska, a já si masíruju lejtka po brutálním dvoudenním výšlapu v Tatrách. Žádná akce na obzoru.

Aĺe těším se, až se Brambůrek vrátí, že si naplánuju cestu v Prágl a posedíme, popijeme a třeba i zahrajeme.....

Říji zdar!

p. V.