Na konci března jsme teda uspořádali oslavu oněch dvou milníků: narozenin pana Brambůrka a narozenin Yedowky, oboje v pěkným zakulaceným tvaru (teď nemyslím naše postavy, ty už jsou zakulacený docela dlouho).

Předpověď počasí tvrdila, že v sobotu bude ošklivo a dešťově, ale opak byl pravdou a nakonec nepřívětivý počasí zbylo na neděli, kdy jsme se už přesouvali domů.

V pátek jsem k chatě na Kozlov přijel prga asi o půl hodinky, takže jsem jen zaparkoval, vypustil z auta Olivu a do misky jí nalil vodu, aby si po pěti a půl hodinách v klubíčku na sedadle spolujezdce protáhla tlapky a nalochala se. Bylo jasno, ale foukal takovej ostrej studenej vítr.

Za chvilku koukám, že přijíždí auto s pražskou SPZ a za volantem Brambůrek - ale auto byla Kia..? Co to kurwa jest? Ale to ještě nebyl Brambůrek, jen někdo, kdo mu byl strašně podobnej. Tou dobou Brambůrek projížděl Pazuchou, tedy už byl na dostřel.

No a pak už konečně bílá oktávka a Brambůrek, vystoupivší z auta, se vítal nejdřív z Olivou, která se mohla uvrtět a ukňučet k smrti, no a pak já - objetí, zalomení palce a můžeme začít.

Odnesli jsme věci na pokoj, předali si dárky k jubileu Yedowky - měli jsme ten samej nápad a vyměnili si rumy, přitom jsme hned jeden otevřeli a dali si -  a pak se vrátili k autům, kde jsem měl připravenej dárek pro Brambůrka.

Ještě než jsem mu ho stihl odevzdat, řekli jsme si, že chvilku posedíme před chatou.

Dárek byla kytara od Egg family. Měl jsem připravenej i proslov, ale nakonec jsem nekecal, dárek si Brambůrek rozbalil a hned jsme začali hrát, což přilákalo pár lidí. Protože ale stále foukal ten studenej vítr, přemístili jsme e do chaty, objednali si další pivka a prakticky hned začali hrát, což jednak přilákalo dost lidí a navíc dost lidí to přinutilo zůstal o trochu dýl, než měli v úmyslu. Vedle nás seděl sympatickej pár, kterej sliboval, že v sobotu určitě přijdou a přivedou kamarády, plus k tomu si k nám sedla mladá holčina Terezka, která si vyběhla kopec, chtěla si dát jen nealko a běžet dál, ale nakonec zůstala. O pařící části kolem dalších stolů se nezmiňuju, včetně takové maminy, pro změnu Terezky,  se spící asi čtyřletou dcerkou na rameni.

Práskali jsme klasický kolečka písniček - od klasický country po aktuální český drtě, který má v merku hlavně Brambůrek, to celý jsme prokládali klasikama jako Pink Floyd, Oasis a třeba trampská hymna od Adele - Skyfall.

Obsluha to zakončila někdy po půlnoci s tím, že jsme si nechali naleju ještě nějaký pivka a protože jsme měli klíče od celý budovy, zamkla se jen hospoda a zbylo to na nás. Byli jsme chvíli venku s Olivou a pak šli na pokoj, kde jsme dostali skvělej nápad, zajet si pro pizzu do Třebový. Mapa ukázala, že hospůdka u Kateřiny má ještě o otevřeno, tak hurá do auta a hlavně nás nesmějí chytit.

Chvíli jsme Kateřinu hledali - otevřeno sice bylo, ale už nevařili (protože po druhý ráno by fakt asi nikdo už nevařil) a poslali nás na benzínku pro bagetu, což jsme udělali a jen náhodou se na benzínce potkali s městskou policií.

Na pokoji jsme snědli bagety, dopili pivka a ulehli.

SOBOTA

Sobotní ráno začalo zmrtvýchvstáním a sejitím do restaurace, kde na nás čekala snídaně - teda vlastně co jsme chtěli, to jsme dostali. Sice jsme měli plán, že vyrazíme na nějakou turistiku, ale nakonec jsme snídani zakončili pivkem...a druhým....a už se sedělo, trochu vzpomínalo, hledělo se do budoucnosti a bylo dobře. Po nějakejch čtyřech kouscích jsme na chvíli vzali kytary a už hodně po obědě jsme přeci jen vyběhli s Olivou ven. Ale to bychom nesměli bejt Yedowka, abysme s sebou v baťůžku nevzali flašku rumu. Ušli jsme tak možná kilometr, možná kilometr a půl po lesní cestě směrem k Andrlovu Chlumu a po pravý ruce bylo takový turistický posezení, toho času s povalenou stříškou. Nicméně jsme si sedli a za družnýho hovoru vypráskali flašku výbornýho rumu, přičemž jsme zdravili kolemjdoucí a dávali se do řeči.

No a protože už bylo po čtvrtý hodině, řekli jsme si, že by bylo na čase něco poslat do žaludků, tak jsme se vrátili na chatu a dali si mega hyper luxusní kachničku s červeným zelím a knedlíkem.

Najezení, s pivkem před sebou, jsme se opět chopili kytar a pustili se do druhýho kola. Obsluha byla trochu jiná - tři krásný mladý holky, který  poletovaly po restauraci, byly vděčný objekty pro čtveřici kukadel od přestárlejch pardálů. Ale kupodivu holky včetně osazenstva hospody dost reagovaly na hudbu a tak bylo dobře.

Dokonce přijel i ten sympatickej manželskej pár z pátečního večera a dokonce se ukázala i černovláska Terezka.

Pěkné to bylo, pěkné, a někdy před půlnocí bylo dobojováno a i my jsme zalehli, abychom na nedělní ráno a především přesun do domovů nabrali síly a zredukovali chlast v krvi.

NEDĚLE

Snídaně, sbalit. Posledních pár vět, drtivý objetí.

I když jsme oba s sebou měli docela dost historickejch artefaktů od vzniku Yedowky, nezdržovali jsme se pohledem do minulosti. Užívali jsme si teď a tady. Zahráli jsme si, utvořili pokrevní přátelství s majitelem chaty, kterej sám navrhnul, abychom se někdy dostatečně dopředu ozvali a že domluvíme nějakou hrací akci, kterou by mohl propagovat a tím by to bylo celý takový oficiální. No proč ne.

Opět jsme s Brambůrkem otevřeli možnost častějšího setkávání primárně za účelem hraní, protože nám to oběma chybí jak psovi drbání. Myšlenka nadhozená, uvidíme, jak to zpracujeme. A taky jsme se shodli, že na vandry asi budeme vozit ty drahý kytary, protože přeci jen čas ubejvá a těžko říct, kolik ho ještě je.

...

Když jsem toto slyšel, někde po páteři mi proběhl mráz. Ale pak jsem si řek: "Hovno."

Jdeme dál. Překročili jsme dost velkej milník, ale na druhou stranu - to jsme my lidi, který musíme furt něco měřit a rozdělovat.

Hudba hraje a hrát ještě dlouho bude. A na vandry taky ještě nejsme starý.

Tak dál, Yedowko!

p.V.