Doba kovidová, doba zlá a osobním setkáním nepřejícná. Víc než rok se něco smí, něco nesmí a nikdo neví co a jak. Na Slovensko se smí, ale s lejstrem, "áno, som plne zaočkovaný, naozaj, prisámbohu". Jedu zpátky a už na hranicích společně s uvítací zprávou telefonního operátora, ministerské bububu - vyplň papír kde jsi byl, s kým a jak jsi se tam stýkal, kolik nakažených jsi potkal, jména, povolání, číslo bot. Ze Slovenska do Čech je to podobná písnička. A to jsme bratia. Je to fakt divná doba. Mezi tím vším marastem se však konečně zablýsklo na lepší časy. S panem Vajíčkem jsme konečně sladili pracovní i rodinné kalendáře a zatím to vypadá, že začátek letošní říje oslavíme o víkendu 1.2.3. spolu a ve společnosti starýho Děrnýho parda Vládi. Pokud nám bude přát počasí a zdraví, nazujeme toulavý boty a vyrazíme podzimním údolím Moravice zažít trochu toho "venku". Aspoň na dva dny. Uvidíme, co to všechno přinese.....

P.B.