Zatímco je svět rdoušenej chorobou a krátkozrakostí, Yedowka slaví jubileum: čtvrt století od založení.

Už jsem tady na stránkách, teda pardon - virtuální osadě - při jubilejích vzpomínal na různý detaily v běhu let. Ale dneska, po dlouhým telefonátu s panem Brambůrkem, jsem si uvědomil, že i když on je tam a já tady, i když jsou zavřený hranice, i když řádí supernakažlivej virus, pořád hudba hraje. A nucený rozdělení dokonce vyvolává o to větší touhu po setkání, po hraní, po vandrech.

Vlastně to tak bylo po celou dobu těch dvaceti pěti let. Na začátku kamarádství to bylo i tak, že mě za neustálý debaty pan Brambůrek doprovodil na vlak, já dojel domů, vzal telefon, zavolal mu a debata pokračovala. Byli jsme podezíráni i z homosexuality.

Ať si každej myslí, co chce. Je to asi fakt unikátní.

Přeju Yedowce dalších dvacet pět perfektních let, jako byly ty doteď. Konec konců - v popisech vandrů a v příhodách, který jsou tady k nalezení, je to víc než vidět.

p. V.