Chüže obrůstá mechem, stárne, leniví a je doma za pecí. Zato se rychle množí. U Brambůrků tři kusy, u Vajíčků čtyři kusy. 2020 je rok změn, koronavirů událostí oslavných i neoslavných a co se týče výletů, návštěv a vandrů. kde nic, tu nic. Ale vypadá to, že proběhne žilinský exodus a Vajíčkové nás přijedou v plné Nové sestavě poctít. A to bude už za 3 dny. Konečně!!!

...

Ten text začal psát pan Brambůrek 7.7. Dneska je o deset dní víc a pan Brambůrek nestihl článek ani dopsat. A o mně se nedá říct nic lepšího.

 Nejmladší Brambůrka oslavila 1 rok a nejmladší Vajíčko se narodila 13.6. Díky posranýmu kovydu jsme ani neoslavili 25. narozky Chüže!

Ale díky relativně čilýmu telefonnímu kontaktu jsme upekli návštěvu. Ta, o který tady píše Brambůrek, byla posunuta na víkend 25. - 26.7. KONEČNĚ!! Konečně se po půlroce uvidíme. Ani nepamatuju, kdy taková situace nastala naposledy.

No a je v podstatě upečenej termín velkýho vandru: třetí tejden srpence. Trasu dáme dokopy asi na setkání, minimálně se o tom budeme určitě bavit. No a předpokládám, že naše manželky nám dopřejou aspoň jeden večer, kdy zalezeme do sluje, budeme hrát a pít a možná i poslouchat hudbu.

Na ten velkej vandr se už neskutečně těším. Dokonce už jsem u v takovým stavu, že si čtu ve starejch zápisech z vandrů. A když čumím z okna, když je prosluněnej večer, tak vidím před sebou cestu. Nebo plnej půlitr a vysmátý ksichty, kterejm hrajeme.

Všechno mi to strašně chybí.

p. B. + p. V.