Naplno se zase ukázala relativita času.

Jsou to teprve dva měsíce, když jsme se ráno vzbudili na tvrdejch lavičkách u Senoradský kantýny na Oslavce, po výborným hraní, sbalili se a vyfuněli kopec zpátky do Ketkovic - a tím vlastně skončil letní vandr.

Teprve dva měsíce. Ale když si v hlavě vyvolám obrazy z toho vandru, jako by to byly dva roky.

Na podzim se pěkně rozřádil Covid a po letním osvěžení a volným cestování je zase všechno zavřený. Z toho vyplývá, že letos s největší pravděpodobností zrušíme Tour de Kubek, protože bůhví, jestli vůbec nějaký vánoční trhy ve Wroclawi budou. A už vůbec netuším, kdy se zase s panem Brambůrkem uvidíme.

Za okny je přitom babí léto a na tuhle dobu jsou i noci celkem teplý, dalo by se spát v pohodičce venku. Jenže se nikam nesmí.

A tak vzpomínám na někdejší vandry. Na nesmyslnej únik z Prašivý, kde jsme mohli hrát dvěma neskutečnejm krásnejm slečnám. Na chvíle s Oskarem a Grizzlym. Na první návštěvu Němčiček. Na boudu na Nordkapu. Na všechna ta hraní, třeba pod Lysou horou, kde kvůli nám vypnuli diskotéku, na hraní v nočním klubu, na hraní na vodě 2008 Sedmikrásce. Vzpomínám na vůni letní louky, když jsme přes hřeben Jeseníků šli po žlutý na Rejvíz - to bylo takový vedro, že ani pivo neosvěžovalo, pili jsme prakticky celej vandr kofolu a přibrali pár kil. Na úprk z červenohorskýho sedla na Šerák. Na propršenou cestu přes Kralickej Sněžník. Na legendární zákys v Kardašové Řečici. Na přesun ze severu na jih s úžasným koupáním na přírodním koupališti s pitnou vodou. A čím víc se zavzpomínám, tím víc a detailnějš ty příhody a zážitky vidím.

Netušil jsem, že letošní dvacátý pátý narozeniny neoslavíme ve velkým stylu. Sice jsme poseděli a popili u pana Brambůrka při letní návštěvě, ale do oslavy typu víkenďák-hraní-pořádnej odvaz to mělo trochu daleko.

No ale nakonec to všechno má asi nějakej smysl. Netuším, jak pan Brambůrek, ale mě minulej a letošní vandr + uvěznění kvůli Covidu vlastně úplně nakopnul k těšení se na příští rok. Věřím, že už v létě bude situace v pořádku a my vyrazíme na nějakej plnotučnej vandr, jak jsme se o tom letos bavili. Takovej návrat ke kořenům. Pojedeme vlakem, bude naplánovaná pořádná trasa a zbytek bude na trampský štěstěně.

Opatrujte se, lidičky.

p. V.