Ještě ani nedoduněli Durani v lebkách Yedowky a viděli jsme se znova. Proč?

Protože na duraní afterparty v Potato´s house pan Brambůrek zmínil, že jedou s Bertíkem na chalupu a moje děti už nějakou dobu kňučely, že kdy už konečně pojedeme na Potato´s hut? Tak jsme doma dali hlavy dokopy a zcela nečekaně jsme se rozhodli, že pojedeme pana Brambůrka vyfolkovat. Nejdřív jsme chtěli udělat přepadovku, ale pak jsme vyměkli a oznámili jsme mu to dopředu, aby nebyl tak vyšokovanej a nedej bože přišel o všechen škrob.

No a díky všehočeskému svátku prvního českého kosmonauta Jana Husa jsme se v pátek sbalili, naházeli to do rakve na autě a vyjeli na krásnou čtyřhodinovou vyjížďku směr Potato´s hut. Ono od nás z pralesa je všechno daleko. Ale kdo se těší, má půl cesty za sebou.

V krásnejch třičtvrtě na devět jsme potkali Brambůrka s Bertíkem na vycházce těsně před chalupou, ale než my jsme do údolí dojeli, oni přeběhli přes stráň a byli u nás. Naházeli jsme věci do chalupy, následovalo mohutné vítání, uspávání nejmenšího Vajíčka a otevření a nalití prvních džinů s tonikem. PARÁDA!

Radost kalila pouze neúčast paní Brambůrkové, ale alkohol všechny chmury spolehlivě rozředil a jako správní rodiče, který maj na zodpovědnost čtyři děti a psa, jsme seděli a kecali a zpívali a kalili do šesti do rána. Uf.

V sobotu ráno vstala Ľudka, postarala se o všechny děti a trpělivě čekala, až se vzbudí pánové tvorstva, což se nakonec povedlo a nemusela bejt na tu zvěř sama. Venku bylo hnusně, pršelo - nalili jsme si opět alkáč a kecali, až teda na mě, protože mě chytil nějakej žaludeční moribundus a bylo mi blbě, jak už dlouhý léta ne, dokonce jsem si šel lehnout a musel se přikrejt dvěma peřinama, jak mi byla hrozná zima a blbě. Vyspal jsem se a bylo dobře, nebo aspoň mnohem líp.

Poseděli jsme a zase zapařili trochu decentněji a šli spát někdy kolem třetí.

V neděli ráno jsem vstal já, zaopatřil zvěř a čekal, až se vzbudí spící Růženky. Počasí katastrofální. Brambůrek se ke mně připojil pozdějc a nedalo se dělat prakticky nic jinýho, než si nalejt a kecat. Odpoledne jsme se pak šli družit do vedlejší chaty a bylo to epesní, vzali jsme kytary a pořádně si zahráli společně s konzumací chmelový limonády a malejch skleniček veganskýho výtažku z rumový třtiny. Spát se šlo až hluboko v noci. Velká šou a akce!

V pondělí ráno vstal Brambůrek a tím završil krásný vystřídání dospělějch u ranní služby. No ale už se víceméně nedalo nic moc dělat - sbalili jsme se, naobědvali a někdy kolem druhý jsme odrazili od Potato´s hut a zamířili zpět do pralesa.

Krátká, ale vysoce intenzivní akcička, jen co je pravda.

V jeden moment jeden večer - myslím, že sobotní - jsem zjistil, že sedím u stolu s nejúžasnějšíma a nejdůležitějšíma lidma mýho života. Taky jsem zjistil, že kvůli tomu mě to něco, co řídí všechno kolem nás, usadilo mojí prdel do auta a nechalo mě řídit čtyři hodiny tam a čtyři hodiny zpátky, jen proto, abych na to přišel, uvedomil si a zažil.

Esenci štěstí.

p. V.